 Requiem (Finále)
1. Žal co z psího vína stéká
trpký a hořký zmarem
teskné rapsodie lká
smál se a dodnes bloudí
v duších těch zádumčivých
útěcha mrtvých snů
která klíčem zamyká, zamyká
život jak kůň utíká
2. Na věčnosti chce se pást
a volnost rozdat motýlům
křídla vypůjčit si od nich
zaletět si ke svým snům
všechno co chce to se splní
žíně větrem vlající
nespoutaný život jako živel bouří
aji aji aji aji jaj
B: Křič, když duše zaniká
zlou dírou, země tě polyká
zvuky vzdálených bubnů
struny napíná
nezůstanu sám
nezůstanu sám
nezůstanu sám
R: Kráčím si ohněm oharky nepálí
jsem nebo nejsem přeludem nestálým
duše je nebem a tělo popel prach
není žádné ego a už nemám z něho strach ...
... sám sebou, konečně jsem
sebou jsem i nejsem
S1: Noc temná, kaše černá, životu není věrná
mléčnou dráhou se dostanu do síně prázdna
stejná jak komet hejna, jak láska neprodejná
vzpomínkou jenom zůstanu, duše je prázdná
S2: Těžko se v šeru dýchá
nezkrotná lidská pýcha
v domečku z karet bydlíš
po půlnoci usínej, probudíš se, zhasínej
krásné je noční snění
hodiny zapomnění
každým nádechem sílíš
po půlnoci usínej, probudíš se, zhasínej
S3: Zeptej se proč naše touhy v písečném moři se brodí
zeptej se proč lidská přání v prolité krvi se rodí
zeptej se proč stále dřímá příboj co kameny vláčí
zeptej se proč slzy v očích dělají rty rázem sladší
 |