Requiem (Finále)

1. Žal co z psího vína stéká
   trpký a hořký zmarem
   teskné rapsodie lká
   smál se a dodnes bloudí
   v duších těch zádumčivých
   útěcha mrtvých snů
   která klíčem zamyká, zamyká
   život jak kůň utíká

2. Na věčnosti chce se pást
   a volnost rozdat motýlům
   křídla vypůjčit si od nich
   zaletět si ke svým snům
   všechno co chce to se splní
   žíně větrem vlající
   nespoutaný život jako živel bouří
   aji aji aji aji jaj

B: Křič, když duše zaniká
   zlou dírou, země tě polyká
   zvuky vzdálených bubnů
   struny napíná
   nezůstanu sám
   nezůstanu sám
   nezůstanu sám

R: Kráčím si ohněm oharky nepálí
   jsem nebo nejsem přeludem nestálým
   duše je nebem a tělo popel prach
   není žádné ego a už nemám z něho strach ...
   ... sám sebou, konečně jsem
   sebou jsem i nejsem

S1: Noc temná, kaše černá, životu není věrná
    mléčnou dráhou se dostanu do síně prázdna
    stejná jak komet hejna, jak láska neprodejná
    vzpomínkou jenom zůstanu, duše je prázdná

S2: Těžko se v šeru dýchá
    nezkrotná lidská pýcha
    v domečku z karet bydlíš
    po půlnoci usínej, probudíš se, zhasínej
    krásné je noční snění
    hodiny zapomnění
    každým nádechem sílíš
    po půlnoci usínej, probudíš se, zhasínej

S3: Zeptej se proč naše touhy v písečném moři se brodí    
    zeptej se proč lidská přání v prolité krvi se rodí
    zeptej se proč stále dřímá příboj co kameny vláčí
    zeptej se proč slzy v očích dělají rty rázem sladší