 Orlické hory
Naše zlaté mládí, měli jsme tak rádi,
zmizelo jak sen, právě tak, jak Vám všem,
je to již osudem.
Mé vzpomínky září, stojím-li tvář v tváři
u mých krásných hor, stojících v mé vlasti,
která v bědách, slasti byla vždy všem vzor.
R: Orlické hory, lesy a bory, hýří,
vůni, krásu šíří, já je mám tak rád,
tak rád.
Stromy i květy jsou moje světy krásné,
v nich vidím žití jasné stále věčně plát.
Až léta uplynou, život ku konci se schýlí,
bude mojí touhou jedinou,
vám v klínu spát.
Orlické hory, lesy a bory, hýří,
vůni, krásu šíří, já je mám tak rád.
Mraky nebem letí, po celá staletí,
v nekonečný cíl, tam, kde jsem se zrodil,
mládí svoje prožil.
Jednou se k nim vrátím, až svůj život ztratím
nazpět v jejich klín, na kolena kleknu,
obě ruce sepnu, rád se pomodlím.
R: Orlické hory, lesy a bory, hýří,
vůni, krásu šíří, já je mám tak rád,
tak rád.
Stromy i květy jsou moje světy krásné,
v nich vidím žití jasné stále věčně plát.
Až léta uplynou, život ku konci se schýlí,
bude mojí touhou jedinou,
vám v klínu spát.
Orlické hory, lesy a bory, hýří,
vůni, krásu šíří, já je mám tak rád.
 Text zaslal: muzikant
|