Orlické hory

			      
Naše zlaté mládí, měli jsme tak rádi,
zmizelo jak sen, právě tak, jak Vám všem,
je to již osudem.
Mé vzpomínky září, stojím-li tvář v tváři
u mých krásných hor, stojících v mé vlasti,
která v bědách, slasti byla vždy všem vzor.

R: Orlické hory, lesy a bory, hýří,
   vůni, krásu šíří, já je mám tak rád,
   tak rád.
   Stromy i květy jsou moje světy krásné,
   v nich vidím žití jasné stále věčně plát.
   Až léta uplynou, život ku konci se schýlí,
   bude mojí touhou jedinou,
   vám v klínu spát.
   Orlické hory, lesy a bory, hýří,
   vůni, krásu šíří, já je mám tak rád.

Mraky nebem letí, po celá staletí,
v nekonečný cíl, tam, kde jsem se zrodil,
mládí svoje prožil.
Jednou se k nim vrátím, až svůj život ztratím
nazpět v jejich klín, na kolena kleknu,
obě ruce sepnu, rád se pomodlím.

R: Orlické hory, lesy a bory, hýří,
   vůni, krásu šíří, já je mám tak rád,
   tak rád.
   Stromy i květy jsou moje světy krásné,
   v nich vidím žití jasné stále věčně plát.
   Až léta uplynou, život ku konci se schýlí,
   bude mojí touhou jedinou,
   vám v klínu spát.
   Orlické hory, lesy a bory, hýří,
   vůni, krásu šíří, já je mám tak rád.