hudba.hradiste.cz

K mikrofonu čelem

Sám nevím kolik not máme společných, 
známe se dlouho, 
každý z nás toho hodně stih, 
v muzice pořád něco stojí za to 
stíhání to my víme. 

Nemusí být vždycky všechno stoprocentní, 
muzika s muzikantem zápolí a muzikant s ní, 
jenomže to se poddá jak se dáme do hraní, to se ví. 

Jednou jsme tam a jednou jsme tady, 
k mikrofonu čelem a ke kapele zády, 
snad ten kolotoč, se nikdy nezastaví, 
to by byl konec zábavy. 

Až zas někde budu hrát, máš mé pozvání, 
přijď třeba s celou rodinou nikdo ti nebrání. 
Dovez pár vzpomínek já rád zaplatím, 
dovozné to se může. 

Až já budu mít koncert v Černošicích, 
určitě na mně příjdeš, ty máš přece na tohle čich. 
Vem sebou vzdálené i blízké příbuzné, to se smí. 

Jednou jsme tam a jednou jsme tady, 
k mikrofonu čelem a ke kapele zády, 
snad ten kolotoč se nikdy nezastaví, 
to byl by konec zábavy. 

Jednou jsme tam a jednou jsme tady, 
k mikrofonu čelem a ke kapele zády, 
snad ten kolotoč se nikdy nezastaví, 
to byl by konec zábavy. 

Pokaždé jsou jiní lidé v hledišti, 
po každém vystoupení těšíme se na příští. 
Hudba je naše a je pouze její zásluhou, že se známe. 
Rytmus nás posedne jak reflektor se rozsvítí 
a nám je krásně ale každý to tak necítí 
a proto učíme své děti tleskat na druhou, to se má. 
Jé jé! 

Jednou jsme tam a jednou jsme tady, 
k mikrofonu čelem a ke kapele zády, 
snad ten kolotoč se nikdy nezastaví, 
to by byl konec zábavy. 

Jednou jsme tam a jednou jsme tady, 
k mikrofonu čelem a ke kapele zády, 
snad ten kolotoč se nikdy nezastaví, 
to by byl konec zábavy.