Pavel Bobek / Karel Zich / Michal Bukovič |
K mikrofonu čelem |
Sám nevím kolik not máme společných, známe se dlouho, každý z nás toho hodně stih, v muzice pořád něco stojí za to stíhání to my víme. Nemusí být vždycky všechno stoprocentní, muzika s muzikantem zápolí a muzikant s ní, jenomže to se poddá jak se dáme do hraní, to se ví. Jednou jsme tam a jednou jsme tady, k mikrofonu čelem a ke kapele zády, snad ten kolotoč, se nikdy nezastaví, to by byl konec zábavy. Až zas někde budu hrát, máš mé pozvání, přijď třeba s celou rodinou nikdo ti nebrání. Dovez pár vzpomínek já rád zaplatím, dovozné to se může. Až já budu mít koncert v Černošicích, určitě na mně příjdeš, ty máš přece na tohle čich. Vem sebou vzdálené i blízké příbuzné, to se smí. Jednou jsme tam a jednou jsme tady, k mikrofonu čelem a ke kapele zády, snad ten kolotoč se nikdy nezastaví, to byl by konec zábavy. Jednou jsme tam a jednou jsme tady, k mikrofonu čelem a ke kapele zády, snad ten kolotoč se nikdy nezastaví, to byl by konec zábavy. Pokaždé jsou jiní lidé v hledišti, po každém vystoupení těšíme se na příští. Hudba je naše a je pouze její zásluhou, že se známe. Rytmus nás posedne jak reflektor se rozsvítí a nám je krásně ale každý to tak necítí a proto učíme své děti tleskat na druhou, to se má. Jé jé! Jednou jsme tam a jednou jsme tady, k mikrofonu čelem a ke kapele zády, snad ten kolotoč se nikdy nezastaví, to by byl konec zábavy. Jednou jsme tam a jednou jsme tady, k mikrofonu čelem a ke kapele zády, snad ten kolotoč se nikdy nezastaví, to by byl konec zábavy. |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 14:46:47 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |