Bodláci - Uherské Hradiště - trochu historie
SILVESTR TINTĚRA:
Jedna z nejstarších (tehdy ještě beatových) skupin vznikla v roce 1963 na uherskohradišťské Střední umělecko - průmyslové škole. Původně se jmenovala The Thorns, ale anglický název bylo třeba vyměnit za český. Bodláci začínali v divadélku Origo v redutě ve složení Petr Foltera, Alexandr Babraj, Rudolf Sacký, Pavel Rímský, Waldimiro Mates Miszák, Josef Jogi Kaloč a Ivan Světlík (konferenciér). Jednotliví studenti ze školy odcházeli a tak zůstala trojice Foltera, Babraj, Miszák, která byla doplněna basistou Pavlem Vráblíkem. Kapela se začala věnovat vlastní tvorbě a již v roce 1964 nahrála v brněnském rozhlase tři skladby, které se pohybovaly na předních místech rozhlasové houpačky. Jen velká vzdálenost od Prahy byla příčinou, že Bodláci tehdy ještě více neprorazili.
Koncertovali po celé republice, hlavně ale na severní Moravě. Nahrávali i v ostravském rozhlase, kde s nimi hostoval Richard Kovalčík (založil soulovou kapelu Flamengo, Bodlákům nabídl, aby mu postavili základ - této možnosti však využil pouze Foltera). Po odchodu umprumáků na vysoké školy vznikla nová sestava Bodláků, kde se střídali Otto Bílek, Václav Kolaja, Rudolf Kalač, Pavel Vráblík, Jindřich Cileček, Jindřich Baček a zpěvák Ivan Tvrďoch. Někdy v roce 1969 stranické a státní orgány činnost skupiny zastavily. Po nějakém čase kapela pokračovala pod názvem Spektrum - ale to již byla jiná kapitola.
Skladba "Má loď se loudá" (Rolling Stones)
Sborník Historie československého bigbeatu:
Uherské Hradiště? Ano! I zde existovala rock¢n¢rollová kapela v roce 1961. V rámci místní vyhlášené Uměleckoprůmyslové střední školy vzniklo divadélko Origo a v divadélku kapela The Thorns, doprovázející herce-spolužáky. V duchu Semaforu, pod zřetelným vlivem Suchého a Šlitra, začala vznikat pásma s texty a písničkami, kde hlavním autorem textů byl Vojta Vacek a hudby Petr Foltera. Kapela byla brzy vybavena českými elektrickými kytarami a šestistrunnou baskytarou z Krnova. Zakrátko počeštila i název na Bodláci.
Od malých forem k velkému beatu
Jak čas běžel, vyvíjel se i hudební vkus, a tak The Shadows, The Beatles, Gerry & The Peacemakers nebo The Rolling Stones na sebe nenechali dlouho čekat. Kapela se odklonila od divadla, přitvrdila, a nastoupila obvyklou beatovou cestu po sobotních a nedělních čajích v Hradišti a okolí.
Na sólovou kytaru hrál a zpíval Petr Foltera. Na doprovodnou kytaru hrál, zpíval a texty psal Alexandr Babraj. Dalším textařem a zpěvákem současně byl Josef Kaloč. Společně s nimi zpíval ještě Rudolf Sacký. Zatímco bubeník byl stabilní – Waldimiro Miszak, baskytaristé se měnili: Stanislava Kyncla vystřídal Pavel Rimský, Rimského Otto Bílek, Bílka Pavel Vráblík a Vráblíka opět zase Bílek.
V domě, kde sídlilo divadélko Origo, byly dva sály podniku Reduta, nahoře malý a dole velký. Zde měli Bodláci možnost představit se několikrát do roka v koncertním (to je netanečním) programu a uvést své vlastní písničky z dílny Foltera /Kaloč nebo Foltera/Babraj.
Začínali v malém sále, který jinak fungoval i jako zkušebna. Malý sál ale přestal brzy stačit a tak se celá akce stěhovala o patro výš, do velkého sálu. Podobné gala večery se odehrály i ve velkém sále Lidového domu nebo ve Slováckém divadle.
Ti nezbytní kolem
Také Bodláci měli svého nezbytného zvukaře. Byl jím Oldřich Kulheim. Výbavu vylepšovali jak se dalo. Z ¢vypůjčených¢ prken si nechali u místního truhláře stlouci bedýnky, do kterých zamontovali nakoupené repráčky. Hall se jim pokoušeli vyrobit technici z Letu Kunovice, kam kapela později administrativně spadala. Booster zase naopak objednali u bratra známé moravské folklórní zpěvačky Jarmily Šulákové, která ještě v roce 2010 více než dobře zdvihá ze sedadel posluchače na koncertech vizovické kapely Fleret. Šlo o aparát připomínající krabici od bot, který musel na pokyn kytaristy zapínat a vypínat technik pod pódiem.
Z Letu Kunovice byl i ¢bodyguard¢ kapely, kterého vozili sebou. Vazbič Josef Konvalinka dohlížel na bedňáky, staral se o produkční záležitosti a když bylo potřeba tak i udeřil.
Bodláci postupně rozšiřovali svůj akční rádius, takže obhospodařovali čaje a zábavy v oblastech od Zlína po Luhačovice a Kroměříž. Časem je znali i posluchači v okolí Brna, Karviné, Opavy, Havířova a Frýdku-Místku a dokonce i Jablunkova!
Manfred Mann v Bodláčí
Věřte nebo nevěřte, ale Manfred Mann se svou skupinou a zpěvákem Paulem Jonesem nevystoupili v roce 1965 jenom v Praze a v Bratislavě. Zahrál si také v Uherském Hradišti. A hádejte, kdo dělal předkapelu?
Bodláci na to dnes vzpomínají s úsměvem, ale užili si svoje. Místní sportovní hala není žádné tintítko a osmdesát metrů šíře, to bylo na zesilovač s výkonem 20 Wattů bylo opravdu moc. Při zkoušce neslyšeli ani sami sebe, natož aby mohli atakovat masu beatových fanoušků v naplněné hale. A teď si představte, že technici od Manfreda Manna začali vybalovat aparaturu o výkonu 1000 Wattů.!
Snaha domluvit zapůjčení byla , ale ¢Manfredi¢ se obávali nekalé konkurence a odmítli se podělit. Saxofonista a kytarista Mike Vickers byl dokonce tak nervózní, že ani nemohl doladit kytaru. Nakonec mu pod pódiem vypomohl Foltera, když Vickers zafoukal éčko na saxofon. Vickersův booster však již mohl obdivovat jen z povzdálí.
Koncert začal a Bodláci spustili Can´t Buy Me Love od Beatles. Když britský technik slyšel, že skoro nic neslyší, slitoval se a nastavil své mikrofony. To byla ale v daném okamžiku medvědí služba. Kytary dál skomíraly a nad nimi začaly naráz hřímat znejistělé hlasy se svahilskou angličtinou. Dobromyslný Brit připojil do Voxe i kytaru a česká Jolana začala překvapením kvílet a pískat.
Týden před vystoupením vyměnili Bodláci basáka, takže nebyli ani moc sezkoušení – byla to zkrátka hrůza.. nakonec odehráli svou, ani ne půlhodinovou sadu přes vysněnou aparaturu Vox. Ovšem byl to jejich asi nejstrašnější koncert v životě.
Pak spustil Manfred Mann Band a to byl rachot! Bodláci byli nadšeni, i když někteří místní diváci odcházeli, protože se jim produkce zdála příliš hlučná.
Na magnetofonovém pásu
Pan Kozderka z brněnského rozhlasu byl kapelník vlastního orchestru a otec dnes již zemřelé zpěvačky a herečky Laďky Kozderkové. A pan Kozderka jezdil na výlety a pobyty do Luhačovic kde Bodláky zaslechl v místním baru a po nedlouhé době je pozval do Brna do studia. Před tím se Bodláci ocitli jen náhodně v malém zlínském studiu, kde nahráli Apache od Shadows, vlastní verzi písně Život je pes a vlastní píseň Vidím padat hvězdy.
V brněnském rozhlasovém studiu vznikly v roce 1966 profesionální nahrávky písní Musím ti dát sbohem, Get Off Of My Cloud (od Rolling Stones), Má loď se loudá a Hany. Dvě posledně jmenované písničky dokonce několikrát vedly tehdejší rozhlasovou písničkovou soutěž Brněnská koloběžka, která vznikla po vzoru pořadu Miroslavy a Jiřího Černých v pražském rozhlase "Houpačka".
Do studia se pak Bodláci dostali ještě jednou v Ostravě. Nahráli zde čtyři vlastní skladby: Dejte mi pít, neotravuj, Hej, já budu se smát a Stín. Je škoda, že tyto snímky brněnský ani ostravský rozhlas neuchoval. A tak i po Bodlácích zbylo vedle starých fotografií jen pár amatérských magnetofonových záznamů.
Začátek konce
Z Ostravy přišlo lano od Richarda Kovalčíka do jeho základní sestavy jeho nové skupiny a Petr Foltera přešel do Havířova do zakládající sestavy Flaminga (1966-67). Do Hradiště se pak ještě jednou vrátil v únoru 1968 a Bodláci znovu hráli až do září. Tehdy se však sestava nadobro rozpadla, neboť Petr Foltera nastoupil na Vysokou uměleckoprůmyslovou školu do Prahy a bubeník Miszak emigroval do Německa.
Firma Bodláci byla pak ještě jednou vzkříšena, zhruba v letech 1970-73, ale jediným styčným bodem se starou sestavou tu byl baskytarista Otto Bílek. Skladbou repertoáru a stylem šlo již o naprosto odlišnou kapelu.
Archiv
Diskografie Petra Foltery na Discogs: https://www.discogs.com/search/?q=Petr+Foltera&type=all
© by Aleš Opekar a doplnil v roce 2023 Prax70
|
|
Flash disk 64 GB - kytara - elektrická
Flash disk 64 GB - kytara - španělka
Flash disk 32 GB - housl.klíč
Flash disk 32 GB - klávesy
