hudba.hradiste.cz

Být sluncem na tvých víčkách

1. Jsi jak štíhlé stéblo trávy, které vítr kolébá,

   když tě ráno rosou zdraví tak jsem tebou holedbán.

2. Jsi jak bílá kopretina, k níž se člověk chodí ptát,

   proč už láska nezačíná srdce v těle touha hřát. 


R: Být sluncem na tvých víčkách, já o tvůj spánek se bál.

   Být sluncem na tvých víčkách, pro slůvko úsměv a dál

   můžeš se ptát, zda víc bych tě znal. 

3. Jsi jak vítr jako říčka, o které se dobře ví,
   dřív než trápit zná jen hýčkat jako krásné podnebí.

R: Být sluncem na tvých víčkách, já o tvůj spánek se bál.
   Být sluncem na tvých víčkách, pro slůvko úsměv a dál
   [: můžeš se ptát, zda víc bych tě znal. :]

4. Hladit slůvkem víc než dlaní, to je přece starý trik,
   to se žádná neubrání, ty jsi prima nápadník.

R: Být sluncem na tvých víčkách, já o tvůj spánek se bál.
   Být sluncem na tvých víčkách, pro slůvko úsměv a dál
   můžeš se ptát, zda víc bych tě znal.