hudba.hradiste.cz

Když jsem sloužil u mariny

11

Když jsem jednou na palubě převzal velení, 
pozor, pohov, jó převzal velení
velitelé z toho byli jako jeleni, 
pozor, pohov, jó jako jeleni.
Zaduněla děla a rána z děla vyletěla, 
paluba se chvěla, když rána dozněla.
Škoda koule, která z děla nevyletěla, 
pozor, pohov, jó nevyletěla.

45

R: Když jsem sloužil u mariny, jen jednou jsem ztroskotal,
   blesk urazil dva komíny, já jsem klidně velel dál.
   Kolem nás tajfun řádil, moře bouřilo 
   a z posádky se jenom kouřilo, cárára.
   Když jsem sloužil u mariny, zdravil mě sám pan admirál.

79

Jednou přišel na palubu herr von Vosátka, 
pozor, pohov, jó her von Vosátka.
Začal na nás nadávat, že nejsme posádka, 
pozor, pohov, jó žádná posádka.
Paluba je hladká a kde se vzala, 
tu se vzala třískla do něj kladka, co vzhůru letěla.
Na pohřeb mu verbovala jeho posádka, 
pozor, pohov, vzorná posádka.

113

Ref.: 

147

Ten kdo zažil opravdickou bouři na moři, 
pozor, pohov, jó bouři na moři,
toho nechte vyprávět, jó ten ať hovoří, 
pozor, pohov, jó ten ať hovoří.
Paluba se třese a hrom do lodi když uhodí, 
kdo to těžko snese, ať na loď nechodí,
zvraceti nám na palubě, to se nehodí, 
pozor, pohov, jó to se nehodí !

181

Ref.: 

Kapitána Korkorána z moře těžko dostanou,
má pro štěstí na zápěstí kotvu vytetovanou.
A když se tajfun zvedne, moře rozkatí 
na Korkorána tohle neplatí, cárára.
Námořník se bez půllitru na Želivce neztratí