hudba.hradiste.cz

Píseň strašlivá o tom velkém dialogu, který nastal v Čechách léta Páně 1989, ale ne s každým

    G                               D
1. Moje máma říkávala: "My jsme rodina,
                                G
   my jsme rodina, my jsme rodina,
                                     D
   príma čupr nóbl lidi, žádná spodina,
                              G
   žádná spodina, žádná spodina."

2. "Vem si, hochu, lopatičku, na písku si stav,
   na písku si stav, na písku si stav,
   a když přijdou kamarádi, jen s někým se bav,
   jen s někým se bav, jen s někým se bav."

          G                    D
R: [: S Frantou ne a s Karlem jo,
                                       G
      a s Honzou ne, a s Jirkou teprv ne! :]

3. Bortí se mi zámky z písku, já však mám svou čest,
   já však mám svou čest, já však mám svou čest,
   nebavím se skoro s nikým, zpívám o sto šest,
   zpívám o sto šest, zpívám o sto šest.

R: [: S Vaškem ne a s Láďou jo,
      a s Lojzou jo, a s Lubošem už ne! :]

4. Moje vlastní děti praví:"Tati, ty jsi cvok,
   tati, ty jsi cvok, tati, ty jsi cvok,
   když furt mluvíš sám, to není žádnej dialog,
   žádnej dialog, žádnej dialog!"

R: [: S Vaškem ne a s Gustou jo,
      a s Joskou ne, s Milošem tuplem jo! :]

5. Přestaňte mi, děcka, dělat z pískoviště chlív,
   z pískoviště chlív, z pískoviště chlív,
   dialog je, když teď mluvím jinak nežli dřív,
   jinak nežli dřív, jinak nežli dřív!

R: [: S Ludvíkem ne, se Sášou ne,
      s Vasilem ještě jo, s Michalem radši ne! :]

R: A s tebou jo, a s tebou ne,
   a s někým jo, a s každým hned tak ne!