Já viděl Helenu v bazénu

1. Odjakživa býval přítel Lévy
   nepřítelem pokolení Evy,
   až tu jedenkrát,
   když šel večer spát,
   na celý dům začal se on smát,
   ach, smát, (ach, smát,) ach, smát.
   Že svou roztržitostí byl známý,
   v cizí pokoj vstoupil, Pán Bůh s námi,
   a tam dlela v lázni Hela, děvče jako květ,
   on zmámen, hned začal si pět:

R: Já viděl Helenu v bazénu náhodou,
   závrať jsem z toho měl, co jsem zřel jen nad vodou.
   A když se z vody ven zvedla jen víc,
   co bylo vidět níž, nelze již říc´.
   Já viděl Helenu v bazénu náhodou,
   závrať jsem z toho měl, co jsem zřel jen nad vodou.
   Jaký div pak, že jsem jak drak,
   když se ti ve vaně potápí zrak.

2. Přítel Lévy štěstím nyní září,
   cizí lidi zdraví s milou tváří,
   kdyby dolar kles,
   řekne sobě dnes:
   „jen když moje láska stoupá!
   Yes, o Yes, o Yes, o Yes!“
   On, který měl před vodou dřív bázeň,
   nadšeně dnes horuje pro lázeň.
   Po příčině udiveně, když se někdo ptá,
   tu ihned odpověď mu dá:

R: Já viděl Helenu v bazénu náhodou,
   .................... potápí zrak.

3. Než si ji vzal, bývala Helenka
   něžných forem, možno říci tenká.
   Jako liána dnes ta Diana
   nohy už má jak od piána,
   (piána, piána).
   Když teď vidí svoji paní v lázni,
   Lévy div z těch trosek se nezblázní,
   zavře oči, k dveřím skočí, hrůzou zježí knír
   a spustí na starý klavír:

R: Já viděl Helenu v bazénu náhodou,
   ................... potápí vrak!