Jantarový komnaty

1. Až jednou sejdeme z hor, cesty se propadnou níž,
   tváře si nic zlého nemyslí, když nechceš, neublížíš, 
   přípi(by)tky z dešťových par, na šátcích polední žár, 
   až jednou sejdeme z hor, cesty se propadnou níž. 

2. Zvukové vlny se šíří a slova, co nezahynou,
   na jedné ruce Ti spočítám jak šance pod lavinou, 
   stačí je z doslechu znát, vyčíst je z kamenů, snad 
   až jednou sejdeme z hor, cesty se propadnou níž. 

R: Šrámy se zacelí, jizvy zjihnou,
   neděle pondělí vždycky stihnou,
   plechovej bubínek za lodní zvon,
   mě hledal můj bůh, byl to určitě on.
   Vodil nás větrem a nenechal spát,
   proto se pletem, když musíme lhát, 
   až jednou sejdeme z hor, cesty se propadnou níž. 

3. Vrcholy hlídají pád, jejich stín otvírá dlaň, 
   do nitra hory Tě zvednou, nejdřív si klekni, pak vstaň, 
   komnaty jantarový Ti v pravý čas pravdu poví, 
   až jednou sejdeme z hor, cesty se propadnou níž. 

4. Ve světě barev si číst, znát popěvek na jeden tón,
   v blescích se jeho tvar míhá, možná je vrytý do etruských spon, 
   oči ho vyzařují, podle něj po mořích vraky plují, 
   až jednou sejdeme z hor, cesty se propadnou níž. 

R: