Sedla vrzání

Tam kde vládne ticho na západních šedých pláninách 
na Clancyho slunných pláních,které sotva kdy déšť splách.
Jenom žížeň máš a nikde kapka vody k sehnání 
a to jediný co slyšíš, je sedla vrzání.

Ani neřinčí tu kotlík anitřmen tu nezvoní
ani myslet horkem nemůžeš, jen dřepíš na koni.
Který po vyprahlý cestě mračna prachu rozhání
a to jediný co slyšíš, je sedla vrzání.

R.: Pořád dál se táhnou dráty,
    dál se táhne ohrada za ní.
    Rozpálený kolo slunce večer zapadá,
    když tvůj vodní vak je prázdný 
    k šílenství tě dohání
    a ty neslyšíš než věčný  sedla vrzání.

Tam kde fata morgana svých kousků nikdy nemá dost,
kde klamná jezírka v tobě jen probouzejí zlost.
Aspoň slyšet šumot olší u potoka na stráni
a to jediný co slyšíš, je sedla vrzání.

Koni na slabinách čůrky potu v srsti spékaj prach,
z rozšklebený pláně ční jen kupy bláta v cisternách.
Psisko s vyplazeným jazykem se vleče po pláni
je to bída, poslouchat to věčný sedla vrzání.

R.: Pořád ...

Dusné míle ticha pod nebem se táhnou bůhví kam,
notně maličkej seš, vyprahlej a notně taky sám.
Je ti k pláči ale kde vzít slzy na prolévání
a tak ti nezbejvá, než věčný sedla vrzání.

Skoro slyšíš, jak pusté ticho plíží blíž a blíž,
až se zdá, že se v něm topíš, že se vůbec nebrání.
Jenom víš, že smrt je blízko, že se k tobě naklání
a tak jediný co slyšíš, je sedla vrzání.

R.: Pořád ...
    /: .. a ty neslyšíš, než věčný sedla vrzání.:/