Vosková panenka

Že prý někde na světě 
jsou dvířka a u nich klíč,
tamtudy vcházejí do dětství ti, 
kterým je už šestnáct pryč.

V zámku klíč se otáčí,
jen prosím vejděte dál.
Pozve vás vosková panenka,
s kterou si kdysi kdosi hrál.

R: Panenka se uklání
   a pak se začne hostů ptát:
   Copak máte za přání
   a na co si budem hrát?

Zelená se klokočí 
a kvete na poli mák,
ráda bych hrála si s panenkou,
ale už vážně nevím, jak.

Dětství pro mne, panenko,
je dávno ztracený míč,
dobře, že jsou ještě na světě 
ta malá dvířka a v nich klíč.