Zlatí úhoři

        D
Když je po dešti a v líných řekách
        G
probudí se spící proud,
       A
stojím na břehu a dlouho čekám,
        G             D
chci je aspoň zahlédnout.

		
Prý tu kdysi žili krásní, zlatí,
       G
dvoumetroví úhoři,
        D                A
každý z nich tu byl, než čas se naplnil
D
a táhli do moří.


Nechci ulovit je do svých sítí,
chci jen vědět, že tu jsou,
chci je vidět jak se v slunci třpytí,
když se mihnou hladinou.

Kolik prochodil jsem řek a tůní,
nikde jsem je nezahlíd,
a tak se znovu ptám,
proč odešli a kam, 
proč nechtějí tu žít.

           D              G       D
R: Marně čekám, kdy se z tůní vynoří,
                     G          A
   možná míří starou řekou do moří.
            Hmi	          F#mi
   Už jen v knížkách můžu číst
          Hmi           A
   kolik bylo v Čechách míst,
              D	        G    A  D
   kde jak v ráji žili zlatí úhoři.


Občas některý mi ploutví mávne,
než mi zmizí v hlubinách,
možná vyčítá mi hříchy dávné,
možná že má z lidí strach.

Když je před bouřkou a v líných řekách
voda příliš nechvátá,
čekám, že se snad objeví tentokrát
a budou ze zlata.

Ref.:	2X