Vysočina

   D             Hmi              D          Hmi
Já vám to, pane, povídám, když na ranní vítr teď čekám,
   D            H7                Emi/A
ať vypráví mně, jak se toulal nad ní.
     Emi                 A
Snad vinen je pohár, co leží tu,
   Hmi                       Emi      A
že vítr v ranním přeletu mně voní, hm voní
G          D/A
vysočinou, vysočinou.


D                                  Emi
Za mnou poštovní vůz dlouho míle krájí,
G               A             D/A
dálkou zrozenou nemoc posílí jen.
D                             Emi
S ní prchají léta, odplouvá mládí,
G              A             D/D7
lék mně v šatě nočním nabídl sen.
          G                   A          D/D7
O tom, že na horách se mlha k útoku dolů řadí,
    D     A      D/D7
jak potok loukou pádí si nechám zdát.
         G                          A          D/Hmi
O lesním přístřešku, kde v měsíčním lesku vítr bloudí,
       Emi               A
o rose studící, o toulce vonící
G          D/A
vysočinou, vysočinou.


Ráno každý sen i ten tulákův slunce ruší,
pak na tisíc ozvěn noční děj stále má,
jednou odešel  teď dálku denně krátí,
vám prozradím, ten poutník, to jsem já.

Na známou stanici můj vlak se brzy vrátí,
tam si kolejí špásem do polí jen tak sám
zpomalí, útlé vlákýnko páry,
až stojí, oči zapíjí setkání
s vysočinou, vysočinou.


Já vám to, pane, povídám, když vítr líp to řekne sám,
co je za kolejí, která v trávě končí.
Jen počkejte se mnou chvíli tu, 
na vítr v ranním přeletu, jak voní, hm voní
vysočinou, vysočinou.

Proč vysočinou, mojí vysočinou?