Mylord

Jen pojďte sem, pane, sem ke mně ke stolu. 
Když pršet nepřestane, budem´ tu spolu.
Dejte si říct, pane, já nechci tulit se,
nic se vám nestane, i když jsem z ulice.
Na srdci svém, pane, váš pyšný žal chci skrýt.
Vždyť srdce mé je plané. Slyšíte jej bít?

Když potkala jsem vás, byl večer mlhavý.
Já slyšela váš hlas, byl pyšný tak, jak vy.
Ne, já se nestydím, vždyť byl jste jako král
v raglánu šedivým.
A pod raglánem frak a slečnu pod paží,
můj bože, krásnou tak, že až to uráží.

Jen pojďte…

Když odjel noční vlak, ta slečna jela s ním.
A to, co bylo pak, i to já dobře vím.
Ta slečna vzala vám vše, co vám mohla vzít.
To všechno dobře znám, ten pustý, prázdný byt.

Co život? Ten je váš, je plný nadějí.
Tak pijte na kuráž a žijte raději.

Jen pojďte sem, pane, ach, jak jste nesmělý.
Pojďte k mé bílé oprýskané posteli.
Nikdo vám nezpíval o jednom pánovi,
jenž srdce slečně dal a neměl na nový?

Takovou, můj pane, držte si od těla…

Vy pláčete, pane? To jsem nechtěla…