V útulcích pro ztracený

V útulcích pro ztracený 
Jak rozdvojený druhý já 
představa dost bláznivá 
hračka v rukou dítěte 
žena co se usmívá 
podivnej sen se mi zdál 
dvojroli jsem v tom 
snu hrál 
Na vlastním pohřbu 
jsem byl a na hrob 
kytku jsi dal 

Refrén: 
V útulcích pro ztracený 
upíjí smutek svůj 
z čistejch pohárů 
vzpomínky štípou na duši 
jako hejna černejch komárů 

Kdo to tvrdí, že jsem to já 
smíchem zakrývá svůj pláč 
možná, že se nepozná 
pod maskou skrývá svoji tvář 
v tomhle světě je jen strach 
barvu černou poznávám 
jasně vídám, že jsem svůj vrah 
funebráky potkávám.