Dan, zvaný "Svatý"

         Dmi         F               C           Dmi
1. Když padlo sucho na Queensland a bylo k padnutí,
                        Bb          C         A
   sjelo pár volskejch potahů se k tůni smrdutý,
      Dmi          F                 C          A
   a ještě k zemi nekles' prach s jazyky od bláta,
    Dmi          Bb         C         Dmi
   pili tu vodu nevábnou muži i zvířata.

2. Pak každý z vozků proklínal to sucho do dáli,
   jen Dan, ten stranou vzteku stál, "Svatý" mu říkali,
   ten k tichosti je nabádal, prý je to boží plán,
   však dobré konce připraví svým věrným jejich pán.

3. Když občas z volských potahů některý zcepeněl,
   Danovi táhli dál a dál, prý Pánbůh nad ním bděl,
   když pak i jeho tahoun pad', Dan neznal hněv a vztek,
   jen pohled upřel do mraků a na kolena klek'.

4. "Oběť vzals' mi z postrojů, vím dobře, všechno smíš,
   věřím, dalších tahounů mých že ušetříš,"
   však nazítří zas další zhas', a další, jak čas šel,
   dál útěchu svou v modlitbách nacházel Daniel.

5. Už o sedmnáct tahounů přišel za ten čas Dan,
   i pro "Svatého" zdá se to být příliš krutá daň,
   a když poslední z tahounů vedle jen těžce stál,
   ve svatých očích Danových divoký zápas vzplál.

6. A jeho ruka hněvivě nabrala k nebi směr,
   "poslední zbyl, tak si ho vem, sám je mi na prdel,"
   v tom zahřměl hrom, sjel z nebe blesk a liják bušil zem,
   a v proudech vody ležel Dan tím bleskem zasažen.