Cizinec

   D          Hmi             Emi        A7
1. Za vesnicí stával, tam kde dobytek se pás,
   F#mi                          Hmi              A
   nikdy s nikým nemluvil, nikdo neznal jeho hlas.
        G            Emi    (A7) D    (F#mi)   Hmi
   Vždy zůstal jenom na chvíli a důstojnou měl tvář,
         Emi            A          F#7        Hmi  A
   často jen tak prošel polem jako dobrý hospodář,
     G          A7          D      D4-sus  D  A
   a nikdo neví odkud se tu vzal.

   A           A7      D
R: Byla vám to záhadná věc, 
      G           Emi (A]     D         Hmi
   že kdykoliv se objevil ten divný cizinec,
   A7                         D      D4-sus  D   A7
   jako by nám tím chtěl něco říct.

2. Když viděli ho poprvé, držel v rukou meč a štít,
   prý za blázna ho měli, ale nechali ho být.
   A do týdne se vojna zvedla, bůh ví proč a zač,
   jen rychle prošla krajem, v patách za ní křik a pláč,
   a nikdo neví kde se ten muž vzal.

3. Když jednou přišlo sucho nejhorší za sto let,
   on objevil se znova, prošel ke studni a zpět,
   pak se v noci spustil liják, blesky bily tam a sem
   a přitom hvězdy zářily na nebi bezmračném
   a nikdo neví kde se ten déšt vzal.

4. Už dávno se tu neválčí a úrody je dost,
   čas na práci i na lásku a důvod pro vděčnost:
   to cizinec, když před léty se zjevil naposled,
   prý na tváři měl úsměv a v ruce bílý květ
   a pak už víckrát nevrátil se zpět.

5. Když mě to děda vyprávěl, tak zrovna kvetl vřes
   a já si vzpomněl na dětství, vidím to jako dnes:
   jako kluk jsem potkal lovce, nesl přes rameno síť,
   pak i já svou první rybu chyt.

6. A pak jsem jednou za bratrem až do Dublinu jel,
   já na nedělní mši s ním tehdy do kostela šel.
   Tam na zdi visel obraz, měl už oprýskaný rám,
   ten muž co se z něj díval, to byl svatý Patrik sám
   a já najednou věděl, že ho znám.

   A já najednou věděl, že ho znám.