Putovali kdysi hudci

Putovali kdysi hudci z Moravy, z Moravy,
dobré srdce na své cestě hledali, hledali.
Chodili přes hory, chodili přes pole
a zpívali dobrým lidem vesele, vesele.

Dobří lidé rádi dali kořalky, vínečka,
nalila jim plné sklenky cérečka.
Srdénko na dlani každému podali, 
a proto je všude rádi vítali, vítali.

Roky přešly, staří hudci dávno už dohráli,
jenom housle a písničky tu po nich ostaly.
Prostě jak bylinka, co v zahrádce zvadne, 
kterou člověk nemá trhat tak, jak ho napadne.

Tu bylinku nehledejte po širém světě,
hledejte ji u nás doma, dokud nám pokvete.
A až ji najdete, sedněte do trávy, 
uslyšíte staré hudce z Moravy, z Moravy.