Naposled

Když slunce ztrácí moc, když se soumrak mění v noc
já vyčkávám nemám klid přemýšlím, kde zas můžeš být.
A pak cvakne klika u dveří ty přicházíš
a můj dům, je náhle plný mládí.

Posadíš se kousek blíž, dotekům se nebráníš
oči své schováváš do svých řas, to už dávno znám.
Je to kniha stokrát přečtená,
se mi otvíráš každý den na stejných stránkách.

Když se střídá rub a líc,
nepočítej kdo dá víc a kdo míň
posbírej nádobí není už co jíst.
Štěstí poskládané z večerů a z čekání
přiznávám že mi ve dne scházíš.

Naposled chci jen pár vět ti říct
já vím že nebyl jsem,
já nebyl jsem, s nikým šťastnější.