Vladimír Mišík |
Sochy |
Hle tvůj sval jenž opil se tvou krví, teď do kůže se opírá a pěknou vyvádí ty pak s tou kůží vy dva venkovánci žebráte na něj tiše v pozadí a vivat vivat křičíte při jeho pustém tanci Ty sochy,které na ryncích svůj kámen vyhřívají jsou těchto žertů zhola vzdáleny netečné hluché,jako pivní kádě drží svůj útvar hezky pohromadě a ohromují mne být mrtev - dobrá, ale nezadávený. Dívám se dívám říkáte mi rozkoš být jezdcem z žuly celý zavalen, ó jak se deru z toho temna ven, můj svale opilý oč náhle jsi mi bližši, protože taková a strašná nehybnost je jen důkaz opilosti vyšší. |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 20:45:59 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |