Rybář kontra potkan

    A                E
1. Rybář chytil rybu a byl tomu rád,
                                    A
   vtom však vylez' potkan z díry, začal mu ji žrát,
                          D
   rybář, jak to uviděl, malou radost měl,
    E                                  A E
   popad' kámen do ruky a k potkanovi děl:

         A                                            E
R: "Jó, já mám rybu a ty nemáš rybu a chtěl bys rybu mít,
                                      A
   to si musíš, milej hochu, taky ulovit,
                          D
   já ti půjčím udici a chyť si na ni bělici,
    E                                 A
   bělice ti postačí, to je ryba vonačí."

2. Potkan zle se zasmál a žral rybu dál,
   rybáře zlost popadla, po hlavě ho vzal,
   jiný po tý ráně byl by v Pánu hned,
   potkan se jen votřepal a po svým dál si ved':

R: "Jó, já mám rybu a ty nemáš rybu a chtěl bys ji zas mít,
   to si musíš, milej pane, jinou ulovit,
   vem si svoji udici a chyť si na ni bělici,
   bělice ti postačí, to je ryba vonačí."

    E                 A    E                     A
*: Nevesele ale končívá, kdo na sebe jenom myslívá,
            D        E          A            D
   vona ta ryba byla otrávená, potkan po ní pad',
      E                               A
   z toho plyne poučení: nelze cizí žrát!