Václav Neckář / Otakar Petřina / Zdeněk Rytíř |
Přítmí |
Spím v hlubinách spánku, zlým snům unikám, čí ruka se spánků mých dotýká ? Proč se náhle otvírají dveře vědomí, co skrývají, kdo ví ? Já nejistě kráčím tím sklepením snů mé oči mi smáčí proud démantů. Alenka v říši divů pořádá dnes bál, mě láká dál a dál. Le-pě-sti-hlý-tlové v dálce doumají, žva-hlav dal si mojí hlavu za svůj pás. Na-mná-žár-jí-krsy krásně zpívají, Alenka mi říká: víš-li co je v nás ? Přítmí - nic víc, než přítmí každodenní. Přítmí - a spěch co modrou v šedou mění. Přítmí - a prach a bláto ulic města. Přítmí - a sníh a zapadaná cesta. Přítmí - a nám pohádky v něm schází. Přítmí - kdo ví, jak se za zrcadlo vchází. Přítmí - v mysli má přítmí lidí peřin Přítmí - v mysli mám přání krásných vteřin Přítmí - nic víc namísto říše světla. Přítmí - nejspíš se naše cesta spletla. Přítmí - nic víc namísto říše divů. Přítmí - nic víc namísto říše divů. Přítmí - nic víc namísto říše divů. Přítmí - nic víc namísto říše divů. Přítmí - nic víc namísto říše divů... Já byl v říši divů, já sám na něm byl, stín kdyby snad znovu mou mysl pil. Zavolám chrdošivý vorlové jsou, mé přítmí odnesou. Přítmí, přítmí, přítmí, přítmí, přítmí, přítmí, přítmí... |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 19:03:28 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |