Renesance |
Jedna chuť, jedna vůně |
Před.: Když jsem měl po zklamání žal sladko bolný. A místnost měl jsem k mání a byl zas volný Chtěl jsem si hrát na světáka který dívky k sobě láká. Mez.: Když mě to vyšlo zřídka byl svátek pravý. a ráno v hlavě výtka, jak se jí zbavím. Až jednou z rán jedněm ústům sám jsem nepovolil ústup. R: Jedna chuť, jedna vůně jeden hlas, který stůně proto má barvu krásně zamženou. Jedna tvář, jeden ovál který rád jsem si schoval, to jsi ty, tebe mám tu zamčenou. Mez.: Mám příběh bez poenty vždyť ještě trvá a jsi v něm stále jen ty a stále prvá. Že k sobě jdem to každý z nás ví teď už máme po světáctví. R: Jedna chuť, jedna vůně jeden hlas, který stůně proto má barvu krásně zamženou. Jedna tvář, jeden ovál který rád jsem si zchoval, to jsi ty, tebe mám tu zamčenou. R: Jedna chuť, jedna vůně jeden hlas, který stůně proto má barvu krásně zamženou. Jedna tvář, jeden ovál který rád jsem si zchoval, to jsi ty, nesouhlasím s výměnou. R: Jedna chuť, jedna vůně jeden hlas, který stůně proto má barvu krásně zamženou... fade out |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 14:45:53 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |