Mým domovem je ztichlá putyka

Hmi
Příteli melancholiku,
Emi
druhu mé duše tulácké,
F#7
pod kterým nebem zhasnou as`
Hmi         F#
životy naše žebrácké ?

Hmi
Ve zlatém víně ztopíme
Emi
tyranský rozmar paměti,
Hmi           Emi
zpívat budem, zapomeneš
Hmi       F#7    H
na lásku, smrt i prokletí.

    H       D#mi       E
Mým domovem ztichlá je putyka,	
    F#         F#7      H
mým štěstím je sklenice plná.
    G#          G#7    C#mi
Mou láskou kdys bývala gotika,
    F#        F#7    H    F#7
teď smetla jí baroka vlna.

     H         D#mi       E
Když za nocích potácím se ulicí
F#         F#7     H
a nahlížím do oken spáčů,
    G#      G#7     C#mi
jen vlastní stín mě provází,
  F#            F#7 H      
a sám nad sebou plá-ču.

Když v rezavém zámku klíč zapraská,
dům zeje jak morová rána,
mé štěstí se změnilo v neštěstí,
já zůstal jsem sám a ty jsi sama.

Když za nocích potácím se ulicí
a nahlížím do oken spáčů,
jen vlastní stín mě provází,
a sám nad sebou pláču.