Plavá Jane

   Dmi                    Gmi
1. Kdo ji znal, po létech asi těžko zjistí,
   Dmi          A           Dmi
   proč ji dali jméno Plavá Jane,
                Gmi
   smutná tvář, barva vlasů jako listí,
      Dmi        A            Dmi
   co odnáší si s sebou vlahý fén.

                      Gmi
   Plavá Jane, to byl přízrak, který děsil,
         Dmi              A
   Plavá Jane, z ní čišel strach
             Dmi         Gmi
   a každej z nás raději hlavu rychle svěsil
     Dmi            A              Dmi
   a předstíral, že hloubá v myšlenkách.

                      Gmi
   Přišel den a s ním taky divný ráno,
   Dmi        A           Dmi
   na nádraží supěl první vlak.
                    Gmi
   Vystoupil a jako v očích by měl psáno,
      Dmi          A            Dmi
   že naším městem nebloudí jen tak.

   F                       Dmi
   Plavá Jane to ráno byla smutná
   B                     Dmi
   jako téměř každý jiný den,
   F                                  Dmi
   na rtech výraz jako blín, když chutnáš, 
   B                           Dmi
   na řasách ten nejchmurnější sen.


2. Náměstí jakoby na okamžik ztichlo,
   když ulicí se blížil jeho stín,
   očí pár v tuhle chvíli zjihlo,
   když Plavá Jane tu potkala se sním.

   Z její ruky oheň dvakrát šlehnul,
   on skryl dlaní mokrý rudý květ,
   chvíli stála, než do prachu klesnul,
   stačil mi říct tiše jen pár vět:

   Přijel jsem, abych srovnal se s tou vinou,
   co v sobě nosím víc jak dvacet let,
   jednou zradil jsem, já snad neměl šanci jinou,
   když proti dvěma jich tam stálo pět.

   Její táta proti pěti puškám,
   bojoval sám, než mu došel dech,
   že Plavou Jane tu dnešní ráno potkám,
   to byl osud, to nebyl jenom pech,
   /: to byl osud, to nebyl jenom pech:/