Josef Stelibský |
Polibek na rozloučenou |
Znám čarovných oči tůně, vím, proč moje srdce stůně, vůni orchideji podléhám. Přísahy a sliby vroucí, lhát ti dnes je nežádoucí, záhy oba půjdem každý sám. Polibek na rozloučenou je písní nedokončenou, oba si budem zase cizí, až zmizí jednou. Je to dvou lidi rozcestí, kteří se loučí s bolestí, kterým bohužel ani málo nepřálo štěstí. Zítra nás rozdělí cesta určená, časem se zacelí srdce zlomená. Je to dvou lidi rozcestí, kterým se zdálo o štěstí, je písní nedokončenou, polibek na rozloučenou. Láska do života vejde, zdá se nám, ze slunce vzejde, záhy však i hvězdy pohasnou. Čím to je, ze při loučení zůstaneme omráčeni, zmámeni tou chvíli úžasnou. Polibek na rozloučenou je písní nedokončenou, oba si budem zase cizí, až zmizí jednou. Je to dvou lidi rozcestí, kteří se loučí s bolestí, kterým bohužel ani málo nepřálo štěstí. Zítra nás rozdělí cesta určená, časem se zacelí srdce zlomená. Je to dvou lidi rozcestí kterým se zdálo o štěstí, je písní nedokončenou, polibek na rozloučenou. |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 15:17:57 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |