Červotoč

      D
1. V dědečkově židli červotoč bydlí,
    G                D
   děda vo tom neví, ó, kdo mu to poví,
   A                         D
   až si jednou děda sedne, židle se pod ním prolomí,
    A                         D
   jako křída v tváři zbledne a rukama zalomí,
    G                       D
   řekne tiše:"Je to rána, byla to židle památná,
    E                A
   rukodělně udělána a tím skoro posvátná."

    G                      D
R: Červotoč, ač nemá zuby jako krokodýl,
     G                        A           D
   prohryže se každým dřevem napříč, napodýl.

    A                      D
*: Pomalounku dřevo žmoulá a vůbec mu nevadí,
    E                     A
   že naň lidé nadávají, že ho mají neradi.

R:

2. Náš děda se bojí vo svý zdraví tuze,
   obává se virů, sádry, rychlý chůze,
   a přitom ho nenapadne, že nepřítel mrňavý
   kuje zatím pikle zrádné jemu přímo u hlavy,
   jenom židle, ta to tuší, že je vnitřně hlodána,
   nikdy to však neprozradí, nebyla-li tázána.

       G          A           D
R: + prohryže se napříč, napodýl ...