Divoké květy

 
       G                        C           G    
Květy čisté jako sníh rostly v horách vysokých,
                    D7         G
tam kde narodil se táta můj i já.
 
Jako dítě samý vzdor, zdravá jako vítr z hor,

jak čisté horské říčky divoká.


   G7       C
R: Jednou pláč, jednou smích,
             G    
   zpěv můj zvonil po stráních,
        C                         G      D7    
   táta se mnou zpíval notu za notou-ou-ou
           G                      C        
   člověk rád bůhvíkam z rodných míst utíká,
                     D7          G 
   jen květy na svém místě zůstanou.

 
Pak jsem spoustu měsíců rostla z dětských střevíců,
jednou malý byl i náš klidný kout,
podzim sklízel plody své, jak ty květy divoké
já nechtěla tam žít a uvadnout.
 
R: Plná víry a snů,
   bez strachu z podnájmů
   šla jsem městskou ulicí s důvěrou,
   člověk rád ...
 
U nás hrálo se jen fér, a tam všechno na úvěr,
i nesplněné sliby včerejší.
Nejsem sama, kdo to vzdal a kdo dlouho nezůstal
tam, kde platí jenom zákon silnějších.
 
R: A když pak vál vítr z hor,
   v těle mém každý pór
   cítil zas známou vůni vzdálenou,
   člověk rád ...

Čas už prásk do koní, snad to ještě dohoním,
už oblíkám svoji vestu odřenou,
roztál sníh a já vím, že už jinam nepatřím,
že přesazené květy nekvetou.
 
Hm hm hm ...