Má pýchu králů

Bílej háv jako páv,
v sále náhle přelud stojí ve dveřích.
Snědá tvář, v očích zář,
na rtech pohrdavý Mony Lisy smích.
Šperky se jí blyští zlatem, vlasy jakby smet,
pohled dámy, co si myslí, že jí patří svět.

R: Má pýchu králů,
   hrdý pohled lvice s kořistí.
   Má pýchu králů,
   před níž každý chlápek znejistí.

Dáma, která různá pole sklízí,
přelud, který přichází a mizí
a má pýchu králů, pýchu králů.

Jen tam stála, hudba hrála,
a pak ke mně volným krokem vykročí.
V očích žár, kroků pár
a mně se z její krásy hlava zatočí.

Chci s ní projít nebem, kde na konci číhá hřích,
i když vím, co mě pak čeká nocí bezesných.

R: Má pýchu králů,
   hrdý pohled lvice s kořistí.
   Má pýchu králů,
   před níž každý chlápek znejistí.

Dáma, která různá pole sklízí,
za svítání není mi už cizí.
Já znám pýchu králů,
pýchu králů, pýchu králů.