Vzpomínky na Herkulovy lázně

Jak tomu uvěřit mám, štěstí mé, že je to tam, 
tvoji že neshlédnu líc nikdy víc, nikdy víc.
Rci mi, že je to zlý sen, útěchu dopřej mi jen,
vrať mi zas, vrať mi zas mojí lásky krásný čas.

Lásko, má lásko, vzpomeň si na ony chvíle,
když slova vroucí jsme si šeptali.
Jak moje ústa líbala čelo tvé bílé,
když jsme se vroucně prvně objali.

Touhou jsme se chvěli, v oči, lásko, jsme si zřeli,
naše rety jako dva květy sladce se k sobě skláněly.
Lásko, má lásko, vzpomeň si na ony chvíle,
když slova vroucí jsme si šeptali.

Lásko, má lásko, vzpomeň, co hvězd nocí plálo,
když štěstí nám do srdcí stoupalo.
Snem přec není, že jsme v rozloučení,
slib si dali, že i v dáli budem se vždy rádi mít.

Ne, ne, není skoro k uvěření,
že by tvoje, lásko moje, srdce mohlo zapomnět.

Lásko, má lásko, vzpomeň si na ony chvíle,
když slova vroucí jsme si šeptali.
Jednou, jen jednou přej mi v tvé oči se dívat,
jednou jen tvá ústa dej zulíbat.

Rci mi, ze vše je zlý sen, slib mi, ze vrátí se den,
kdy budeš zas láskou mou jedinou, jedinou.
Chvíli jen štěstí mi dej, duši mé útěchu přej,
vrať mi zas, vrať mi zas mojí lásky krásný čas.