Silnice šedivá

Na světě je lidí na tisíc,
a přece je člověk sám.
Tisíce je cest a ještě víc,
a přec nevíš kudy kam.
Žití naše málo radostné je,
naše srdce nikdo nezahřeje.
Nikdo nikdy nevyjde nám vstříc,
a tak jenom zbývá nám:

R: Silnice šedivá, jež vede do polí,
   jsme na ní sami dva, jen my a topoly.
   A na té silnici nenajdeš teplý kout,
   kde by tvé údy mohly měkce spočinout.
   Marně se ptáš, kde končí ta cesta nekonečná před námi,
   život jde dál, cíl je neznámý.
   Silnice šedivá se šedou únavou,
   nakonec zůstane jen kámen pod hlavou.


Jak by mo' mít člověk ruku rád,
jež ho ve tvář udeří,
jak se může člověk na svět smát,
když mu nikdo nevěří.
Když ho to, co rád měl, vždycky zradí,
když ho nikdo nikdy nepohladí.
A tak tulák, nemaje kde spát,
znovu cestu naměří.

R: Silnice šedivá...