Kolej Albertov

K těm nízkým domkům v prázdninovém čase
jen zaběhnutá kočka zatoulá se
a z temných oken nezní ani tón,
jenom prach si tiše sedá do záclon
Ze zavřených skript a knížek spících
já vyčtu chybějící definici
o tom, že láska pálí jako žhavý kov
Kdo to zná líp nežli kolej Albertov

V to jiném světě snů a něžných vizí,
jež suplovaly nám přízeň televizí
je úkryt v kterém do všech příštích dní
pár tvých rozcuchaných veršů stále zní
Okamžiky mizí do nenávratna,
tal nezlobte se, prosím, paní vrátná,
že láska pálí jako žhavý kov,
kdo to zná líp nežli kolej Albertov

Tolikrát, v prudkém dešti
jsem tam stál také já

Znám román nad romány, plný světa tíhy,
tenkou tužkou do návštěvní knihy
Ten román schází ve všech knihovnách
a ožívá jen v našich vzpomínkách
Hodiny, proč chvíli nepočkáte,
čas návštěv končí někdy o deváté,
a že láska pálí, jako žhavý kov,
kdo to zná líp, nežli kolej Albertov