Mám ráda žůžů

Tam u karlínských tunelů
mě potkal přítel od šmelů
a abych s ním šla na výlet mě sváděl.
Že odveze mě harlejem
a prý se pěkně pomějem
a že jsem hrozně roztomilé mládě.

A protože znal, jak by ne,
jak lákat dívky nevinné,
hned koupil kornout mandlí v čokoládě.
Však ve mě náhle nastal zlom,
a tak jsem řekla: já jdu dom,
vem cukrkandle, i ty mandle hrom.

Mám ráda žůžů, taková jsem já.
Žůžů, miluju. Co do růže, já chci od muže 
jen žůžů,taková jsem,žůžů, to je vášeň má.

I na hostinách pro zvané,
kde baštili se krocané
já bývala jsem vyhlášenou dámou.
A muži s erbem knížecím,
když porvali se s telecím,
vždy doufali, že i mé srdce zlámou.

A každý s kytkou objemnou
se ukláněli přede mnou,
jak služebníci před svým Dalajlámou.
Však já jim řekla: občané,
a nač ty kytky řezané?
Ty bramboříky nechci, díky, ne.

Mám ráda žůžů, taková jsem já.
Žůžů, miluju. Co do růže, já chci od muže 
jen žůžů, taková jsem já, žůžů, to je vášeň má.

Mám ráda žužu, taková jsem já.
Žůžů, miluju. Co do růže, já chci od muže 
jen žůžů, taková jsem já, žůžů, povídám,
že žůžů, to si dám, jen žůžů, to je vášeň má.