Narcis

Už dávno dávno lásku nám spálil mráz 
už dávno dávno osud rozdvojil nás 
jasné dny jdou v dál modravou 
a krásu mladých let nám nevrátí zpět smích. 

Až stářím jednou rozkvete bílý vlas 
poznáme snad že štěstí šlo kolem nás 
že mládí sen byl nedosněn 
a ten kdo neumí srdce dát z lásky 
má těžký hřích. 

Když den se sklání 
v srdci se probouzí touha 
ve vzpomínání 
člověk se tak často rouhá 
ret tiše sténá sladká ta jména 
dál nocí kráčí 
a je mu smutno až k pláči. 

Dnes vím že měl jsi mne hochu rád 
dnes vím že marné je vzpomínat 
láska se musí vždy vážně brát 
se srdcem věř že divno je hrát. 
Volám své ztracené mládí zpět 
hledám ten narcisu bílý květ. 
Má lásko, má touho kde jsi kde jsi. 

Už dávno dávno lásku nám spálil mráz 
už dávno dávno osud rozdvojil nás 
jasné dny jdou v dál modravou 
a krásu mladých let nám nevrátí zpět smích. 

Až stářím jednou rozkvete bílý vlas 
poznáme snad že štěstí šlo kolem nás 
že mládí sen byl nedosněn 
a ten kdo neumí srdce dát z lásky 
má těžký hřích.