Na turecké pusté pláni

(vstup) 

1.
Na turecké pusté pláni bouří krutá vichřice
stromy smutnou píseň pějí kolem dlouhé silnice. 
[: Všude ticho jako v hrobě, ani ptáček nezpívá, 
naslouchá přesmutné písni, která se k světu chová. :]

(mezihra) 

2. 
V sále hudba hudba tiše hrála, milý s jinou tancoval, 
ona, by ho neviděla, odešla tam odsud dál. 
[: Prosila miláčka svého se svým hlasem sníženým
by jí nechodil za jinou, nestal se jí nevěrným. :]

(mezihra) 

3.
V nejkrásnějším jejím věku pro nevěrnost milence 
šla a dala sbohem světu a své drahé matince. 
[: Smutná byla, zaplakala, mlčky kývla přes ten háj, 
měsíc svítil ve své kráse, Bůh pro ní nachystal ráj. :]

(závěr)