Čupr kluk

Jó když jsem se narodil byl jsem čupr kluk, na hlavě jen vlasů pár, mně to bylo fuk.	

Máma štěstím zářila a táta pyšnej byl, že se mu kluk jako buk, tak pěkně podařil.

Tak jsem stříhal ušima a tiše naslouchal, někdy se tak životem lépe protloukal.

Učil jsem se nadávat, učil jsem se smát, abych se v tom světě krutým nemusel pak bát.

Jó však to známe co naděláme, někdo má v hlavě málo jinej trochu víc.

Komu je dáno budiž mu přáno, mně stačí trocha, ale rad mám na tisíc.

Říkají blázen, vždyť je to blázen, chodí si po světě a jen se usmívá.

Štěstí mně přálo na mě se smálo, komu to vadí ať se na mě nedívá.

Do školy jsem nechodil tenkrát vůbec rád, moc jsem toho nepobral a je to na mně znát.

Nejsem žádnej myslitel já všemu uvěřím, když mně řeknou: 
chyť si auto! za ním poběžím.

S hlavou prázdnou šťastně žít každej neumí, jak pan chytrej tvářit se co všemu rozumí.

Máma vždycky říkala jó ty se hochu máš, když jseš línej, jako veš, tak blbej, ale náš.


Refr. 
Přišlo první vábení první lásky čas, když můj rozum zatemnil mého srdce hlas.

Pěknou holku já jsem měl chytrou jako myš, začal jsem ji hladit tělo, řvala níž a níž.

Tak za jednou zkušenou na radu jsem šel, i když byla silně jetá trénovat jsem chtěl.

Moc se mně to líbilo, prej to tak chodívá, že na starým bicyklu se nelíp jezdívá.

Refr. 
Mám to ale trápení, mám to ale kříž, ženu já mám krv a mlíko přes ňú nevidíš.

Ta když sebou na posteli trochu zamele, hned zakřičím dávej bacha, letím s postele.


Páni já bych dneska pil, jak já žízeň mám, pojďte ke mně kamarádi ať nepiju sám.

Když vypiju trochu víc hned ví to celá ves, doma štěká moje stará i náš hluchej pes.


Refr. 
Říkají blázen, vždyť je to blázen, chodí si po světě a jen se usmívá.

Štěstí mně přálo na mě se smálo, komu to vadí ať se na mě nedívá.

Jó však to známe co naděláme, někdo má v hlavě málo jinej trochu víc.

Komu je dáno budiž mu přáno, mně stačí trocha, ale rad mám na tisíc.