Oheň

Je někde v nás, pálí, obviní 
jakoby v něm zněl hlas z jeskyní 

Proč někdy tak upjatí jsme v ulitách 
nám oči neplanou, spíš mají strach 

Svých předků najednou můžem se ptát 
jak duši otevřít, jak srdcem hřát 

Já věřím, že dál jdou k nám, 
v nás pravěký oheň, co očistí 

Chci najít ten léčivej dým 
stoupat s nííím, jen s nííííím jen s ním 

Je někde v nás, říkej si, co chceš 
plameny snáz polknou pravdu, lež 

Když ti rozum nestačí, nech oheň hřát 
nač v dobách studených mít v sobě chlad 

Váhaví nepoznaj ten lidskej žár 
svý srdce do dlaní vzít jako dar 
jako dar 

Svý srdce vzít 
vzít je do dlaní 
svý srdce vzít 
jako dar