Vystěhovalcova píseň

Jak bolno u srdce v daleké cizině,
jak často slzy mé smáčí mou líc. 
Mysl má zalétá přes hory k dědince,
kterou já bohužel nespatřím víc. 

Oči mé stále hledí v dál, kde jsem vše drahé zanechal. 
Útěchy žádné když nemám kde domov můj si zazpívám. 
Útěchy žádné když nemám kde domov můj si zazpívám. 

Vesnice tichounké háječkem roubené
uprostřed kaplička pod lipama, 
a za ní chaloupka ze dřeva zdobená
tam kdysi stávala kolébka má. 

Dětský ráj chvilku maličkou žil jsem tam se svou matičkou. 
Ta když po práci mívala kde domov můj si zpívala. 
Ta když po práci mívala kde domov můj si zpívala. 

MEZIHRA 

Ten tichý kostelík s omšelou věžičkou
jak smutně pohlíží po okolí, 
tam v jeho prostory každičkou neděli
pobožná písnička zahlaholí. 

Když podvečerní krajinou slyším zvony znít dolinou. 
Když na ty zvony vzpomínám kde domov můj si zazpívám. 
Když na ty zvony vzpomínám kde domov můj si zazpívám.