Když do diskretních cukrárny stěn

Zda na to paní má si vzpomínáš a víš 
jak před rokem noc teplá lehla na Paříž. 
Kol nás již dávno zmlklý bulvár tiše dřímal a snil 
a měsíc naň z mraků stříbra jas lil. 

Jen my dva bloudili jsme spolu v ulicích 
a ret náš mlčel byl němý a ztich. 
V tom zrak tvůj ztrnul a žas když úsměv jitřenky zhas 
a z věže čtvrtou odbíjel čas. 

Když do diskretních cukrárny stěn 
k nám vloudil se den čaj v koflíku vřel. 
Přesto že drahá mlčel tvůj ret 
já v očích ti čet a porozuměl. 

Kdes v koutku klavír tiše vyprávěl své zkazky 
o snech lásky jimž nelze odolat. 
A do diskretních cukrárny stěn 
k nám vloudil se den a čaj zvolna chlad. 

Když lidské srdce počne pro někoho bít 
a milý obrázek je na dně jeho skryt. 
Tu člověk všeho hluku rušivého straní se hned 
a ničím mu slunce ničím mu svět. 

Když pak mu srdce touhou lásky churaví 
tu tichý koutek si najde a ví 
že někdo koho rád má až bude šero a tma 
v ráj povede jej do neznáma. 

Když do diskretních cukrárny stěn 
k nám vloudil se den čaj v koflíku vřel. 
Přesto že drahá mlčel tvůj ret 
já v očích ti čet a porozuměl. 

Kdes v koutku klavír tiše vyprávěl své zkazky 
o snech lásky jimž nelze odolat. 
A do diskretních cukrárny stěn 
k nám vloudil se den a čaj zvolna chlad.