Karel Hašler |
Hašlerova směs |
Když jsem mašíroval ke hranici měl jsem bílí kvítek za čepicí za čepicí měl jsem kvítek bílí který dívčí oči porosily. Zrosily ho dívčí oči černé na důkaz té naší lásky věrné kterou jsme si spolu přísahali nežli jsme si sbohem dali. Já jsem si ten kvíteček za čepici dal abych na svou panenku stále vzpomínal Na Smíchově o pouti, na rynku, na rynku, potkal voják rozmilou Márinku, Márinku, zeptal se ji zvesela jestli by ho nechtěla, že byl jako malovaný řekla celá zardělá. Refr. Za vodou, za vodou před vejtoňskou hospodou, až vyjde měsíček dám ti z lásky tisíc hubiček. Za vodou, za vodou před vejtoňskou hospodou, až vyjde měsíček dám ti tisíc hubiček. Z večera na Vejtoni u vody, u vody, chodil voják okolo hospody, hospody, Měsíční když vzešel jas zavolal ho dívčí hlas a pak poznal, že ta světská láska není žádný špás. Refr. Copak je to za vojáka když mu láska nekvete copak je to za vojáka bez hezkého děvčete. Voják ten se nesmí bát vždycky pevně musí stát, ||: holky za ním musejí si, za ním musejí si paty uběhat.:|| Pětatřicátníci chlapci jako květ na vás bylo vždycky radost pohledět ||: Když jsme mašírovali všechny panny plakaly pětatřicátníci navraťte se zpět.:|| |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 19:23:21 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |