Táta můj mi říkal

A
Přijdou ti chvíle, kdy sám se cítíš
             D        E
jako v plotě kůl, pak ve snách zase vidíš,
                           A
tátu s fajfkou, mámu, plný stůl.


Svůj rodný dům pod strání 
a dlouhou šňůru s prádlem běleným, 
máš chuť vzít kočku do klína, 
když z došků dírou z komína jde dým.

       A
Kdo mě moje síly vrátí,
       D 
kdo mě vrátí rodný dům,
        E
kdo tu dlouhou cestu zkrátí
          A
k dětským snům.
  
Táta můj mi tenkrát říkal,
          D
když jsem balil ranec svůj:
      E
Ještě rád se domů vrátíš,
    D A
pamatuj.


Můj vlas už svítí jen barvou mraků, 
z kterých neprší, kde jsou ty doby draků 
a honiček za vsí na návrší. 

Teď nohy mě už stěží donesou od okna ke dveřím, 
a když oči v dáli tápají, rty slova táty šeptají: už věřím.

Že se moje síly vrátí, že se vrátím v rodný dům, 
že se dlouhá cesta zkrátí k dětským snům.

To mě tenkrát táta říkal, když jsem balil ranec svůj: 
Ještě rád se domů vrátíš, pamatuj.