Ptákům křídla nevezmou

        D                      G              D A7
1. Tam pod vězeňskou zdí jsem zaslech' dívčí nářek:
     D           G           A7
   "Milý, ty mě necháš samotnou,
             D             G              D          A7
   že jsi z panské sýpky krad', když tvé děti měly hlad,
                                       D
   v dálce vězeňskou loď vidím zakotvenou."

     D G         D          Hmi
R: Ptákům, těm křídla nevezmou,
          D         Hmi       A7
   dál vznášejí se volní oblohou,
            D               G        D             A7
   kde jsou oni a kde jsme my, naše láska a naše sny,
                                       D
   jenom zármutek teď zůstal nad krajinou.

2. Hlas za vězeňskou zdí jí tiše odpovídá:
   "Je pozdě, lásko, nesmíš litovat,
   vždyť proti pánům jsem se zved', chtěl jsem změnit tenhle svět,
   teď musíš naše děti vychovat."

R:

3. Za hrází přístavní noc bledne do svítaní,
   temný obrys lodi splývá s pozadím,
   těžko se slova nachází, ať tě, lásko, Bůh provází
   na cestě k dalekým břehům australským.

              D               G        D             A7
R: + kde jsou oni a kde jsme my, naše láska a naše sny,
                                         G D
     jenom zármutek teď zůstal nad krajinou ...