Draculův monolog

Daniel: Byl kdysi čas, kdy vřesoviskem
        Po boji hnal jsem koně tryskem
        Abych se vrátil k Tobě zas
        Nadějí plný byl ten čas

        S Tebou a s vůní čistých plín
        Přivítat měl mě i náš syn
        Však běda všechno pokryl stín
        Temný stín
        A černá hlína
        Smrt náhle přišla místo křtin
        A já už nikdy, nikdy neměl syna

	Chceš říct, že nepoznal jsem dřinu, ani chudobu
	Zůstal mi majetek, jmění a moc
	Však ten kdo naději už navždy zamkl do hrobu
	Světlo dne zaprodal za věčnou noc
	
	Milenky měl jsem všech barev a ras
	Všechny mě zklamaly, všechny smet čas
	Vždy jsem je zabíjel to snad chceš říct
	Zpitý krví já krvácel víc

	Možná kdysi chtěl jsem změnit svět
	A vzpurně bušil do zvonů
	Však tenhle svět se měnil během let
	Podle svých vlastních divných zákonů

	Snad idejí jsem míval bezpočet
	A ztrácel jednu za druhou
	Ne, vůbec nemám zájem měnit svět
	Sám dneska změněn jeho zásluhou

	Už vlastně existuju jen
	Už pouze živ
	A k žití navždy odsouzen
	Bez Tebe mrtev - mrtev jsem jak dřív

	Dnes však mě omámil ten zázrak co se stal
	Ten v nějž vždy doufal jsem a doufat nepřestal
	Tu vešlas do mých stěn z těch nadpozemských cest
	Mě vrátit lásky sen a dál jej se mnou nést

	Se mnou opět živá
	Horká mi Tě přivál
	S Tebou v něco doufám rád
	Zpívá, luna zpívá
	O tom, že jsi živá
	Z mrtvých též si troufám vstát

	Za střípek lásky Tvé dám království
	A živ z Tvých příslibů
	Učiním Tě dá-li Bůh
	Šťastnou kněžnou

Iveta:  Můžete se plést
Daniel: Živá, opět se mnou
Iveta:  Jsem u Vás pouhým hostem
	Svůdnost Vašich gest
Daniel: Pleť máš zas tak jemnou
Iveta:  Mě svádí k pochybnostem
	Sotva jste mě zhlíd
Daniel: Semnou, navždy semnou
Iveta:  Proč právě semnou chcete - žít
Daniel: Pojď dál - žít

Oba:    Se mnou, navždy se mnou...