Nemá smysl marně snít

Potkal jí, byl sám na lodi parní.
Ovanul je touhy vánek jarní.

Pozval ji na sklenku skrytých přání
a jenom pro ni píseň touhy hrál.

Zapomíná, ale dívka vděčná,
že žádná píseň touhy není věčná,
bývá často velmi nebezpečná.

Teď bolí, že tu píseň přestal hrát.


R: A proto ptám se, kdo jí podá ruku vzácnou.
   Kdo jí řekne kudy dál má dneska jít.
   Já nevím jak a nechci se s ní o ten pocit přít, 
   že nemá smysl doufat a marně snít.

Často se jí o něm v noci zdává,
jak jí z vlaku princ mává.
Nezbývá než říct: Jo to se stává,
děvče to se stává i princové si chtějí někdy hrát.