OLYMPIC - medley REMIX

Kdo tě líbá,když ne já,kdo tě hlídá,když ne já.
Okno v přízemí je zavřené i dnes,lásko má.
Kdo ti zpívá,když ne já,kdo tě mívá,když ne já.
Okno v přízemí je zavřené i dnes,lásko má.
A v jeho lesku vidím přicházet,
sebe ve věku patnáct let.
A znovu říkám spoustu něžných vět.
Ty,já,jsme my,my a náš je svět.

Zas jsi tak smutná,kdo se má na to koukat,
nic jíst ti nechutná,v hlavě máš asi brouka.
Tak nezoufej,nic to není,zachvíli se to změní.
Snad jsem to zavinil já...
Zkus zapomenout na všechno,co je pouhou tou tmou,
obarvenou na černo smutnou touhou.
Tak nezoufej,nic to není,zachvíli se to změní.
Snad jsem to zavinil já...

Skončili jsme jasná zpráva,proč o tebe zakopávám dál,
projít bytem já abych se bál.
Dík tobě se vidím zvenčí,připadám si starší,menší,sám,
kam se kouknu,kousek tebe mám.
Pěnu s vůní jablečnou,vyvanulej sprej,
telefon cos ustřihla mu šnůru.
Knížku krásně zbytečnou,co má lživý děj,
píše se v ní jak se lítá vzhůru,
lítá vzhůru,ve dvou vzhůru....

Taky jsem se narodil bos,jako každej chlap
a kromě dvou půlek neměl nic.
Taky jsem se narodil bos,když mě přines čáp
a spustil jsem rámus z plných plic.
Taky jsem se narodil bos,něco do čtyř kil
a rozum až s léty začal brát.
Dlouho jsem tak za ranních ros bosky šlapal jíl
a nedělní botky neměl rád.
My měli roucha stejně průhledná,
když jsme jen sáli z mléčných žláz.
Náš bosý věk měl,to bych řek,tisíc krás.
Jenže mráz jak šel z hor,obul nás do bačkor.
Škoda,že už nechodím bos,kapsy plné slív,
že nenajdu sílu přelézt plot.
Neohrnuj nade mnou nos,později či dřív
i ty přijmeš zákon teplých bot.
Všechny mráz,jak šel z hor,obul nás do bačkor,
zbavil nás s noblesou,bosých snů,kdeže jsou.
Ó jsou,snad jsou,snad jsou,někde jsou,
ano jsou,někde jsou,snad jsou....