Když jsem přišla k Vonáskovům

K Vonáskovům chodívala samá elita, 
samej príma čupr pardál v hadrech pepita.
Doleva to kroutěj s paničkama, 
nejraděj to valej s fabričkama.

R: Takovýho frajera se člověk muší bát,
   kterej nosí šísky patky, na kalhotech štráf.
   Lakovaný buldočky s gumičkama,
   nejraděj to válej s fabričkama.
   
Když jsem přišla k Vonáskovům do sálu,
sedělo tam moje roští u stolu.
Vedle něho ňáká cizí fuchtle seděla
a já na to přenešťastná hledět mušela.

R: Takovýho frajera se člověk muší bát...

Když muzika začla moc překrásně hrát,
přišel pro mě ňákej pardál "bych šla tancovat".
Já povídám milej pane, to nemůže bejt,
támhle stojí moje roští, nadělá z vás prejt.

R: Takovýho frajera se člověk muší bát...

Já sem se hned dekovala při tý pranici,
viděla jsem, jak můj pardál dostal sklenicí.
Pak se do toho z frajerů leckdo zamíchal,
zkrátka tenkrát u Vonásků vybílili sál.

R: Takovýho frajera se člověk muší bát...

Vod tý doby milujem se túze velice
samou láskou vyrazil mi vobě sanice.
Toho se má něžná duše sotva nadála,
že budu mít takovýho čupr pardála.