Tydlidát

Tydlidát měl na Žižkově z nouze dvě děti,
že byl pokrejvač to račte věděti,
a k tomu měl podavače Tondu Bureše,
kterej mu podával na střeše.

Jednou spolu spravovali střechu radnice, 
Vojtěch Tydlidát ta chytrá palice, 
zrovna když měl skončit ten svůj pokrejvačskej bál,
poslal Tondu pro materiál.

Tonda jede s dvoukolákem a je věru rád,
že přijel sem dolů, na Žižkov z Vinohrad,
Než dorazil před radnici zařval na střechu, 
tak jsem tady s vápnem Vojtěchu.

Tydlidátová si táty vždycky hleděla,
že svou slabost měl to dobře věděla,
tak mu vždycky říkávala milej Vojtěchu,
když si v lihu nelez na střechu.

Tydlidátovi hlavou míza silně bujela,
když mu pojednou noha ujela,
nestačil se zachytit, když o to hodně stál,
to už ale mizel v hlubinách.

Letí Vojtěch hlavou dolů, letí jako pták, 
když tu pod sebou vidí dvoukolák,
na něm sedí Tonda Bureš a nic netuší,
co se na něj řítí z ovzduší.

Tydlidát se najed vápna a je věru rád,
že díky Tondovi přežil tenhle pád,
už se těší jak to s Tondou zvostra voslaví,
když ho majznul škopek do hlavy.

Čtyři páry černejch koní jedou přes Žižkov, 
vezou Vojtěcha rovnou na krchov,
že měl Tonda svýho mistra doopravdy rád,
vzal si vdovu s firmou Tydlidát..